Fotogalerie
Přehled fyziologického vývoje řeči, jazyka a komunikace
0 – 1 ROK 3. měs. broukání, 6. měs. žvatlání, dítě reaguje na své jméno, rozumí tónu řeči, zákazu, 9. měs.- 12. měs. první slova cca 5-10 slov, rozumí „papa, paci“. Ukazuje na předměty, natahuje se za nimi, podává je, protestuje, žvatlá. Ptá se očima, ukazuje prstem na někoho a něco. 12. měs. rozumí běžným pokynům.
1 – 2 ROK spojuje slovo s gestem, ukazuje na osoby a předměty, komentuje rukama, sděluje: „fuj, ne, pusu, tam, tady, nevím, hotovo, jdeme, dolů…“. Používá gesta k dorozumívání. 18. měs. slovo a slovo – první jednoduché spojení, slovník čítá asi 30-50 slov, ukazuje na sobě části těla. Spontánně napodobí domácí práce.
2 – 3 ROK ve dvou letech tvoří věty o třech slovech, doplní slova do říkanky. Zvětšuje se počet aktivně používaných slov 50-100, ale rozumí asi 100-300 slovům, rozumí slovesům, reaguje na otázky typu ano/ne. Napodobuje hru dětí, ohlašuje potřebu jít na záchod. Ve 2,6 letech tvoří věty víceslovné, ptá se „co to je“, kromě podstatných jmen používá osobní zájmena, slovesa, přídavná jména. Skloňuje s chybami, naučí se jednoduchou říkanku. Rozumí otázkám „Kde je…, Co dělá…“ Chápe střídání rolí ve hře. Zajímá se o ostatní děti a snaží se s nimi domlouvat. Výslovnost – do tří let by mělo zvládnout dítě samohlásky, dvojhlásky, souhlásky PBMJ, TDN, H.
3 – 4 ROK dítě komunikuje v rozvitých větách a souvětích, skloňuje většinou správně, ale může ještě dělat chyby (dysgramatismus je fyziologický), vypráví, co zažilo, sdělí své potřeby a přání, počítá do tří, ptá se otázkou „Proč…“ – druhý věk otázek. Chápe a správně používá rod podstatných jmen a sloves (holčička spala, tatínek jel, miminko plakalo). Rozumí větám o třech slovech, rozumí základním barvám, vztahovým pojmům, např. malý, velký, nahlas, potichu. Spontánně pozdraví a poděkuje. Přednese říkanku. Používá zdvořilostní fráze. Výslovnost – dítě už správně PBMJ, TDN, H, KGCH, VF, trénuje si hlásku L (nemusí být přesně vyslovena). Objevují se rovněž sykavky, nerozlišuje mezi sebou ostré a tupé.
5 – 6 ROK dítě komunikuje plynule, souvisle, v souvětích, rozumí delším a vícekrokovým pokynům, klade otázky a vede aktivně rozhovor s dětmi a dospělými. Aktivní slovník čítá několik tisíc slov. Sděluje zážitky, popisuje obrázky, správně ohýbá slova, správně používá předložky, tvoří minulý a budoucí čas u sloves, používá všechny slovní druhy, vypráví pohádku podle obrázků, zná písničky a básničky, ve výslovnosti si upevňuje sykavky ČŠŽ, později CSZ, zdokonaluje hlásku L a začíná vyvozovat hlásku R. Řeč již velmi připomíná řeč dospělého, jen bohatost slovní zásoby je menší.
Přibližně do 7. roku věku bývá ukončen vývoj výslovnosti, včetně hlásky Ř a kombinací sykavek (např. čepice, štěstí). Jazykový cit se sice ještě vyvíjí, chyby v gramatické stavbě slova a věty už v tomto věku bývají velmi ojedinělé.
Jaké jsou nejčastější poruchy komunikace v dětském věku
Poruchy výslovnosti jedné nebo více hlásek. Jejich příčinou bývá neobratnost mluvidel a nedostatečně rozvinutý fonematický sluch.
Opožděný vývoj řeči tzv. prostý, kdy jazykové schopnosti dítěte mají normální profil (nejde o poruchu porozumění či slovní produkce), jen řeč u dítěte nastoupí se zpožděním vzhledem k věku.
Vývojová dysfázie neboli specificky narušený vývoj jazyka, který je charakteristický tím, že má dítě má vrozenou neurovývojovou poruchu v řečových centrech mozku, nedokáže si osvojovat mateřskou řeč při normální inteligenci a přiměřeně podnětném prostředí, má nerovnoměrný vývoj osobnosti, rozdílnou úroveň verbální a neverbální složky intelektu, významné obtíže ve sluchovém vnímání, např. krátkodobé sluchové paměti a rozlišování zvukových obrazů slov, může hůře vyslovovat, vývoj řeči je opožděný, dítě má malou slovní zásobu a obtíže ve vybavování slov, obtíže v porozumění slov a mnoho dalších přidružených problémů (např. ADHD, poruchy učení aj..).
Verbální dyspraxie – porucha motorické realizace řeči, potíže s plánováním a realizováním sekvencí hlásek, projevující se špatnou výslovností, kdy dítě nedokáže správně vyslovit hlásky nebo jejich kombinace. Tato porucha řeči bývá součástí vývojové dysfázie, ADHD, motorické dyskoordinační poruchy, ale může se také vyskytovat samostatně. Projevy verbální či orální dyspraxie se liší od projevů vývojové dyslalie a jinak je cílena rovněž jejich terapie.
Myofunkční poruchy spojené s nerovnováhou ve funkci a obratnosti svalstva mluvidel, nesprávné pohybové vzory při sání, polykání a artikulaci. Důvodem těchto obtíží mohou být např. recidivující záněty cest dýchacích, návykové dýchání ústy, nedostatečná kontrola retního uzávěru, zvětšená nosní mandle, vady skusu, dumlání prstu, nadužívání dudlíku či kojenecké láhve, špatné stravovací návyky v kojeneckém a batolecím období.
Poruchy plynulosti řeči, mezi které patří koktavost (časté zarážky v řeči provázené opakováním či prodlužováním části slov spojené s nadměrným úsilím a námahou při tvorbě řeči, později i příznaky strachu z mluvení) a breptavost (překotné tempo řeči). Kolem třetího roku věku dítěte se objevuje rovněž vývojová neplynulost typická opakováním slabik nebo slov na začátku projevu.
Palatolalie neboli poruchy řeči jako součást vrozených vad – rozštěpů patra, nebo rtu a patra, které jsou typické zvýšenou nosovostí a obtížnou výslovností.
Poruchy rezonance a artikulace při nedostatečnosti funkce patrohltanového uzávěru (zvýšená a snížená nosovost). Potíže při skrytém rozštěpu patra, vrozeném zkrácení měkkého patra jako součást vrozených genetických či syndromových vad.
Symptomatické poruchy řeči, kdy vada řeči a jazyka je příznakem jiného dominantního postižení, např. Downův syndrom, sluchové vady, mentální postižení, centrální tonusová a koordinační porucha aj.
Poruchy hlasu např. dětská spastická dysfonie, která se projevuje chrapotem.
Kombinace výše uvedených poruch řeči nejsou zdaleka výjimkou.